MEDIA
RECENZE
.... Zaznělo totiž Nessun dorma z Pucciniho opery Turandot, jak šlo čekat. Zpěvák kousek věnoval všem zesnulým a zejména jedné jemu blízké, nespecifikované osobě. Cítil jsem určitý zlom atmosféry, jakmile to dořekl, a po předchozích výtkách k výrazu byl zvědav, nakolik se do něho promítne osobní angažovanost umělce. Promítla. V tomto momentě šlo o výstup pana umělce. Luciano Pavarotti by měl radost, že mu roste zdatný kolega. I v Matouškově hlasu cítíme určitou nepopsatelnou „italskou slzu“, k Pavarottiho komplexnosti však Matouškovi schází ještě ždibec charisma a trocha „bouráctví“ ve výškách, ale to je možná typem hlasu. Ať tak, či onak, Daniel Matoušek na poslední chvíli ukradl show. Jeho vystoupení však potěšilo i jako celek. Milé, pokorné, svěží.....
ROZHOVOR VERMONT
TENTO TALENTOVANÝ ČESKÝ TENORISTA, SE RYCHLE STAL JEDNOU Z PŘEDNÍCH OSOBNOSTÍ ČESKÉ OPERNÍ SCÉNY. OD SVÉHO DEBUTU V ROCE 2014, KDY POPRVÉ ZAZÁŘIL NA PRKNECH NÁRODNÍHO DIVADLA V PRAZE, JEHO KARIÉRA STOUPÁ STRMĚ VZHŮRU. OD SEZÓNY 2022/23 JE STÁLÝM ČLENEM OPERY NÁRODNÍHO DIVADLA, KDE EXCELUJE V MNOHA VÝZNAMNÝCH ROLÍCH A MY PRO VÁS MÁME EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR!
ROZHOVOR KLASIKAPLUS
Sláva Vorlová, Václav Jindřich Veit, Arnošt Rychlý či Václav Kalivoda – téměř neznámá jména skladatelů či skladatelek, jejichž písně přijal v Roce české hudby do svého repertoáru mladý tenorista Daniel Matoušek. Ten je i přes svůj nízký věk již ostříleným sólistou Národního divadla a v současné době ho můžeme vidět v inscenacích jako Ariadna na Naxu, Romeo a Julie či Don Buoso/Gianni Schicchi.
Po Arnheiður Eiríksdóttir bych rozhodně vyzdvihl výkon tenoristy Daniela Matouška, rovněž sólisty Opery Národního divadla. S radostí lze konstatovat, že kariéra tohoto mladého pěvce strmě stoupá vzhůru a v oboru lyrického italského a francouzského repertoáru u nás v současné době nemá konkurenci. Matoušek zpívá technicky suverénně, má atraktivní jevištní zjev a velice dobrou pěveckou techniku. Zpívá volným krkem na hluboké dechové opoře, a proto suverénně může zpívat i tak těžkou árii, jakou je např. Nadirova romance z Bizetových Lovců perel. Neuchyluje se k forsírování, ani nezpívá odpojeným falzetem, jeho tóny jsou poctivě zvučné i v pianissimové dynamice. Matoušek ovšem dokáže zazpívat i náležitá forte, jaká zazněla v árii Edgara z Donizettiho Lucie di Lammermoor. S Mariuszem Kwiecieńem pak s velkým prožitkem zazpívali duet Nadira a Zurgy z Lovců perel.